KAŽDÝ DLUH SE JEDNOU MUSÍ SPLATIT

Téma dluhů je možná v dnešní době poměrně časté, není se čemu divit. Nejistota zaměstnání, obavy z ekonomické krize a do toho historický boom v nemovitostech nesoucí s sebou velkou poptávku po vlastním bydlení. K tomu přihrává fakt, že úrokové sazby hypotečních úvěrů se zatím ještě stále těší pomyslného minima.

Když mě Anežka z Finančně nezávislé poprosila, abych vnesla do tématu vlastní zkušenost, neváhala jsem ani minutu, protože zbavit se dluhů je jedním z mých velkých cílů a pokud mě někdo požádá o radu, jak s tím co nejlépe skoncovat a hlavně jak opravdu docílit tohoto nemalého a krásného cíle, velmi ráda přispěju.

Když jsem začala pracovat s vlastními financemi tak, abychom nežili v nedostatku a nestresovali se, do domácího rozpočtu jsem přinesla "outěžek". I když se zdá, že jsme překlenuli pár těžkých chvil a pravidelně odchází měsíční splátky, nedávno jsem dělala revizi všech pohledávek a zjistila, že můj dluh se nijak nesnížil.

Proto bych vám nejdříve chtěla vysvětlit, jak je to vůbec možné.

Jelikož jsem nebyla v situaci, abych mohla zkonsolidovat veškeré dluhy na sebe, vzali si to na "triko" rodiče. Dluh vyplatili z hypotéky a nastavili mi splátkový kalendář. Vypadá to tedy tak, že já nemám nic na sebe, ale mám smlouvu s rodiči a splátku posílám nejprve rodičům, kteří pak odesílají do banky. Díky tomu jsem mohla snížit měsíční splátky na akceptovatelnou částku, aby to nezatěžovalo rozpočet.

Každopádně plány byly sice v té době dobře nastavené, ale nepočítali jsme s mým otěhotněním a tím pádem s poklesem příjmu, takže to zase chtělo upravit a protože nebyl prostor na vytvoření rezerv, rozpočet jsme měli poměrně našponovaný.

Přišlo však ono snížení příjmu, protože jsem přešla na rodičovský příspěvek a první problémy se začaly objevovat. To se najednou zvýšil nájem kvůli inflaci, tam jsme najednou měli o výdaj navíc, do toho úraz, který nás vyřadil na tři měsíce z provozu, takže jakmile se vyčerpaly i ty malé zásoby, začala jsem znovu řešit zásadní otázku: "Jak to všechno zaplatíme?" 

Protože mi opět rodiče chtěli pomoc, domluvili jsme se na splátkových prázdninách do doby než se "zmátořím" a začnu zase standardně splácet. Ale banku tohle samozřejmě nezajímá, takže po celou dobu ten dluh za mě někdo splácel a byli to právě mí rodiče, kteří dál posílali splátky bance.

Jelikož jako člověk, který se snaží radit ve financích ostatním, jsem si však připadala jako podvodník. Já někomu radím, ale přitom sama dluhy nějak extra neřeším. Takže jsem se rozhodla toto celé změnit a překopala jsem celý systém našeho hospodaření.

Stanovila jsem si tak jasný cíl: Zbavit se dluhů a začít tvořit rezervy.

Díky tomu, že jsem si tyto cíle dala, začala jsem hledat řešení, jak to zvládnout, abych dosáhla svého.

Přišly na řadu hodiny strávené nad knížkami s tématem vylepšení hospodaření, následná akce a ověřování v praxi.

Mezi tím studiem jsem tak našla několik pravidel, já bych je teda do kamene klidně vytesala, každopádně dobrým návodem pro mě byla knížka Nejbohatší muž v Babylóně, která přesně pomáhá s nastavením rozpočtu a záměrně směřuje k těmto dvěma cílům. Budovat přebytky a zbavovat se dluhů.

Jelikož však zde mám popsat hlavně tu dluhovou část, nebudu zabíhat toliko do detailů ohledně celého nastavení financí, upozorňuju, že se to s penězi má jako se zdravím. Nejde se zaměřit striktně jen na jednu oblast jako třeba jen držet dietu a přitom třeba necvičit.

Nicméně jsem tedy dělala jasné kroky dle knížky. Sepsala jsem si všechny věřitele, kterým dlužím. A tady to chce být opravdu k sobě upřímný a přijmout fakt bez příkras. Není se za co stydět a lež v tomto případě jen ublíží. Pro mě tak bylo celkem zklamáním to, že za celou dobu se můj dluh nijak nesnížil, ale aspoň jsem jasně věděla, že s tím musím něco udělat.

Sepsala jsem úplně všechno, tak jak to k dnešnímu dni je a vrhla se na další část plánu.

Knížka popisuje, že si z každého příjmu máte odložit dvě desetiny a ty spravedlivě rozdělit mezi všechny věřitele, aby každý dostal podíl a postupně tak umořovali všechny pohledávky.

No neumím si úplně představit, jak to funguje v praxi a nevím, jak by se tvářili v bance, kdybych jim třeba došla říct: "Tento měsíc vám pošlu tolik a tolik." Jasně, existuje tu nějaký systém splátkového kalendáře a ten je potřeba držet. Ale třeba když máte vyčerpaný povolený debet nebo kreditní kartu, tak to doplacení bývá někdy ošemetné, protože jakmile tam pošlete více peněz, nutí vás to do nich sáhnout a vlastně se točíte v kole a dluh se nesnižuje.

Jak jsem toto pravidlo uvedla do praxe?

Dvě desetiny jsem si spočítala, každý měsíc to vychází jinak, zvlášť, pokud nemáte každý měsíc stejný příjem a tyto peníze odložím bokem. Já pro tento účel zvolila investiční konto s velice konzervativní strategií a zhodnocení teď momentálně neřeším, mě šlo o to, abych na tyto peníze nesahala a také proto, že jejich likvidita trvá cca týden (likvidita = přeměna investic na peníze), takže si jeden rozmyslí, jestli odložené peníze opravdu tak moc potřebuje.

Z těchto odložených peněz pak zaplatím pravidelné splátky, které musí odejít, proto potřeba rychlé likvidity a zbytek tam nechávám "odpočívat". Protože třeba shodou okolností jeden povolený debet mám a nikdy jsem jej nedokázala doplatit, toto je pro mě naprosto ideální řešení. První měsíc jsem takto odložila navíc 1.900,-Kč, další měsíc se mi podařilo odložit 2.700,-Kč a tím pádem třetí měsíc už to jsou jen 400,- Kč a kontokorent je pryč.

Ne nadarmo se říká, že se nejprve zbavujeme těch menších dluhů a paradoxem je, že to navíc jsou dluhy drahé. 

Takže další měsíc už odkládám na spotřebitelský úvěr a jakmile se dostanu na nějakou určitou částku, pošlu mimořádnou splátku a dluh snížím o dost rychleji než pokud bych nechala běžet jen pravidelnou splátku.

"No dobře, ale proč si rovnou nenastavíš vyšší splátku v bance nebo u rodičů?" Právě proto, že můj příjem je pohyblivý a tím pádem i odkládána částka není každý měsíc stejná, takže když by bylo nejhůř, zaplatím to minimum, které musím a mám klid. Kdybych totiž neměla ten daný měsíc na splátku, musela bych se již domlouvat s věřitelem na individuálním plánu a to nechci, odkládané peníze jsou pořád moje. Tudíž kdyby se stala nějaká katastrofa, můžu do nich sáhnout, nechci to, ale jak říkám, stát se může.

A je vždy lepší na chvíli odpustit od pravidelného odkládání než řešit odklad v bance, který se vždy propíše do platební historie, což může do budoucna způsobit problém v bonitě.

V případě dlouhodobých úvěrů se přímo doporučuje zvolit pro tady ten odklad dvou desetin na vhodnější investiční nástroj, který vám ještě více urychlí umořování dluhů, takže následně i taková hypotéka nemusí být na celý život, pardon jen na 30 let.

Proto berte moje nastavení jako doporučení a ne jako nějaké dogma.

Na závěr ještě jednou upozorňuji, k tomu, aby to celé opravdu fungovalo, nedá se vyloženě zaměřit jen na jednu oblast v rámci domácího hospodaření a nemám návod, jak se dluhů zbavit za jeden večer. I můj cíl bude v ideálním případě dosažen do deseti let. Ale abych nevyšla po deseti letech s nulou, zároveň k tomu mám i jiné nastavení, jak si tvořit konečně kapitál.

Celé toto učení zahrnuji do připravovaného projektu pod názvem Z dluhové pasti k milionům, které bych vám chtěla předat již koncem tohoto roku.

O cestě do dluhové pasti mám svůj příběh. 

Pokud chcete pomoci s nastavením, můžeme se domluvit na nezávazné konzultaci.

Anežka Čepeláková, autorka projektu 5 kroků zdravého hospodaření, finanční poradkyně